Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 

                          Jedovaté rostliny

Nechť mi prominou majitelé stránek z kterých jsem povídání o jedovatých rostlinách zkopírovala a dala do stránek svých.Učinala jsem tak pouze proto,aby se o nich dovědělo co nejvíce lidí,aby se zabránilo zbytečnému úmrtí,nebo velkému poškození na zdraví.

Převážnou část informací o jedovatých rostlinách a fotografie jsem použila z  http://botanika.wendys.cz 

Zde najdete několik prudce jedovatých rostlin.Uvádím je v bylinkách proto,aby jste si je náhodou nespletli s některými užitečnými bylinami.Všechny jsou prudce jedovaté a můžou způsobit okamžitou smrt.Všechny jsou krásné,přesto by jste se měli vyvarovat toho,že si s nimi ozdobíte zahrádku nebo skalku.Zvláště,když jsou doma malé děti,které lze těžko uhlídat, aby si kousek rostliny nedali do pusinky.

Bolehlav Obrazek

Bolehlav obsahuje ve všech svých částech prudce jedovatý alkaloid koniin. V listech je ho přítomno cca 0,15%, v plodech až 2% (v nezralých i více), v nati asi 0,3%. Nejvíce jsou jedovaté plody, nejméně kořen. Dále jsou přítomny alkaloidy n-methylkoniin, konhydrin, pseudokonhydrin a rovněž silně jedovatý konicein, z dalších látek pak silice a glykosid diosmin. Sušením část alkaloidů vyprchá. Prognóza otravy bolehlavem je velmi nepříznivá!!! Léčí se okamžitým vyprázdněním žaludku a podáváním stimulancií (strychnin, opium, kofein). V případě otravy je nezbytně nutné okamžitě přivolat lékařskou pomoc! Otravy byly u lidí zaznamenány zejména po záměně bolehlavu za jinou, velmi podobnou rostlinu (petržel, anýz apod.). V minulosti byl odvar z bolehlavu užíván k popravám odsouzených.

ObrazekDurman.

Halucinogenní účinky durmanu byly známy jak ve Starém, tak v Novém světě. V Novém světě byl považován za posvátnou rostlinu, s níž směla zacházet pouze pověřená osoba. Některé indiánské kmeny využívaly durman také k tzv. iniciačním obřadům. Ve středověkém kouzelnictví měly důležitou úlohu a byly součástí čarodějnických mastí, jimiž se mazaly čarodějnice "před odletem na sabat", tj. aby upadly do zvláštního mrákotného stavu s bohatými halucinacemi a sny. Někteří farmakologicky vzdělaní uživatelé experimentují i s těmito látkami jako drogami nebo za použití čistých alkaloidů. Snaží se modifikovat obrazy jiných intoxikací, nebo se pokoušejí zvládnout některé nepříjemné vegetativní projevy.Většina druhů pochází asi z Ameriky, ale původ durmanu není zcela jasný, neboť užívání bylo rozšířeno ve Starém i Novém světě. Dnes roste od tropů až do mírného pásu, včetně našich nejteplejších oblastí. Doba působení: 24 až 36 hodin. Účinky: atropin zvyšuje dynamogenii, touhu po pohybu, sklon k nemotivovanému smíchu, zrakové, ale i sluchové a čichové halucinace. Halucinace jsou velmi pohyblivé, mnohotné, létání, ježdění, otáčení. Zajímavá je značná tendence k agresi.Vzhled: Lodyhy jsou větvené, listy střídavé, jednoduché a krátce řapíkaté. Květy vyrůstají jednotlivě v úžlabí listů a jsou oboupohlavné a pětičetné. Plod je tobolka na bázi se zbytky kalicha, pukající čtyřmi chlopněmi nebo nepravidelně. Obsahuje velké množství drobných semen.U nás je nejznámější druh Datura stramonium, durman obecný, zvaný též "panenská okurka". Je to jednoletá bylina s lodyhou lysou nebo pýřitou, přímou, větvenou a asi 0,5 až 1 m vysokou. Listy vejčité až eliptické, na bázi klínovité až mělce srdčité, špičaté a na okraji laločnatě zubaté. Kalich s nestejnými ušty, koruna 5 až 10 cm dlouhá, nálevkovitá, bílá nebo fialová. Tobolky vejcovité, 3 až 7 cm dlouhé, přímé, se čtyřmi chlopněmi, hustě chlupaté.

Rulík zlomocnýObrazek

Všechny části rostliny jsou prudce jedovaté neboť obsahují alkaloidy, z nichž nejdůležitější jsou hyoscyamin a atropin, které dohromady tvoří asi 90% všech alkaloidů. Dále jsou přítomny alkaloidy atropamin, belladonnin, skopolamin, N-methylpyrrolin, N-methylpyrrolidin, helleradin a zřejmě bellaradin (kuskhygrin). V listech je obsaženo asi 0,3 až 1% alkaloidů, v kořenech až 1,5%, v květech okolo 0,4%, v plodech asi 0,9% a v semenech přibližně 0,8%, jejich obsah se však mění během vývoje rostliny. Dále jsou přítomny třísloviny (v listech 8 až 9%, v kořenu okolo 12%) a glykosid methylaeskulin. Hlavními toxickými látkami v rulíku jsou hyoscyamin a atropin, jejichž účinek je podobný: tlumí až ochrnuje zakončení vegetativního nervového systému zvaného parasympatikus, tlumí sekreci žláz a uvolňuje křeče průduškového svalstva a hladkého svalstva zažívacího ústrojí. V malých dávkách nepůsobí na mozek ani míchu, ve větších dávkách však vyvolává stav blouznění nebo opilosti, které může přejít v chorobné rozrušení a po něm ospalost, nehybnost, až koma. Skopolamin působí podobně, pouze na mozek nepůsobí stimulačně, ale sedativně. Vyvolává uklidnění, ospalost, až narkózu. Otravy rulíkem nastávají obvykle záměnou jeho bobulí za jiné plody. Otrava se projevuje zprvu pocitem sucha v ústech a těžkou mluvou. Zorničky jsou rozšířeny, postižený ztrácí schopnost zaostřit zrak (porucha akomodace), objevuje se slepota. Kůže v obličeji rudne, puls se zrychluje. Po té se objevuje silné mozkové podráždění, otrávený je neklidný, křičí, má halucinace, po excitaci přichází ochablost, krevní tlak je nízký, dýchání povrchní, končetiny studené, smrt přichází v komatu. Prognóza otrav je však poměrně příznivá, asi 90% postižených se podaří vyléčit. Smrtelná dávka atropinu je asi 0,01 až 0,1 g, pro děti se jako smrtelná dávka udává 3 až 4 bobule, u dospělých 10 až 12 bobulí nebo 0,3 nebo více gramu listu. Otrava může nastat i po požití masa nebo mléka zvířete, které rulík spáslo, přičemž je třeba mít na vědomí, že některá zvířata jsou na atropin dosti odolná, takže se na nich žádná otrava nemusí projevovat (koza, králík, ovce, kůň, skot, bažanti, někteří zpěvní ptáci ...)

Blín černý   Obrazek                                                   

Celá rostlina (nejvíce kořen, méně semena a nejméně zřejmě listy) obsahuje alkaloidy, z nich nejvýznamnější je l-hyoscyamin a l-skopolamin, vedlejšími alkaloidy pak jsou atropin, apoatropin a kuskhygrin. Dále je přítomen hořký glykosid hyoscyopikrin, třísloviny, silice a v semeni olej. Otravy se projevují téměř stejně jako otravy rulíkem zlomocným, tzn., že i blín je rostlinou smrtelně jedovatou.

Obrazek Kýchavice

Obsahuje řadu alkaloidů, kterými jsou: jervin, rubijervin, pseudojervin, protoveratridin, protoveratrin, germerin a germin, z nichž nejjedovatější je protoveratrin (u myší je jeho smrtelná dávka 0,048 mg na 1 kg váhy, u jervinu je to 9,3 mg, u pseudojervinu 50 mg, u rubijervinu 70 mg a u germinu 139 mg). Alkaloidy jsou v největším množství v oddencích s kořeny, méně v nadzemních částech rostliny. Kořen obsahuje 0,5 až 1,3% alkaloidů, až 25% pryskyřice a dále tuk, glykosidní hořčinu veratramarin a organické kyseliny. Otrava se při nadýchání prášku z kýchavice projevuje nezadržitelným kýcháním, v očích intenzivní bolestí a slzením, v ústech pálením, sliněním a bolestmi. Při vetření do pokožky způsobuje silné pálení a následně ztrátu citlivosti. Při vnitřním požití dráždí žaludeční a střevní sliznice, způsobuje rozšíření cév a pokles krevního tlaku, zpomalení pulsu a snižuje počet dechů. Asi 30 minut po požití se dostavuje zvracení, bolestivý průjem, někdy krvavá stolice. Puls je pomalý a nepravidelný, dýchání povrchní, krevní tlak nízký, zorničky rozšířené. Smrt nastává zástavou dechu a srdce a to asi za 3 až 12 hodin po požití. Prognóza otrav kýchavicí je málo příznivá! Léčí se zejména podáváním centrálních analeptik, která zvyšují krevní tlak a udržují v činnosti dýchání. Otravy kýchavicí byly pozorovány i u zvířat (u koně, skotu, ovce, kozy, psa, kočky), byť tyto otravy nejsou příliš časté, neboť zvířata obvykle odmítají tuto rostlinu požírat.

Lýkovec [lýkovec jedovatý, Daphne mezereum] Lýkovec obecný (vlčí pepř, Daphne mezereum) Obrazek

Jest malý, 2 — 3 st. vysoký keř; květy vyvinují se před listím; mají nálevkovitě růžovíte okvětí, rostou po 2 — 4 pospolu a mají vůni omamující. Kvete již v březnu a dubnu; roste v lesích. Všecky díly, zvláště kůra a plody obsahují prudký jed. Kůra užívá se při ochrnutí jazyka, kdežto se dává nemocnému ku žvýkání; také způsobuje puchýřky na kůži. Kdo by spolkl jen několik peckovic, pocítí žízeň velkou, načež následuje dávení a křeče. Uvnitř dává se proti kašli a hnilobě kostí. Rozeznává se několik druhů. [dr. V. K.: Český herbář, nakladatelství Alois Hynek, Praha, 1899 , str. 136]

Náprstník červenýObrazek

Otravy náprstníkem nejsou časté, ale byly zaznamenány a to i otravy vražedné a sebevražedné. Obyčejně však nastává otrava náhodným předávkováním. Při požití toxického množství náprstníku se nejprve objevuje místní podráždění zažívacího ústrojí, zvracení, průjmy, později dojde ke zpomalení pulsu, činnost srdeční je nepravidelná, dýchání je obtížné, mohou se objevit poruchy vidění (člověk vidí předměty modře, červeně, žlutě nebo zeleně nebo mžitky před očima), halucinace, hučení v uších, bolesti hlavy, závratě, vznětlivost, nakonec se zrychluje a slábne puls, smrt nastává ochrnutím a zástavou srdce. Prognóza otravy je málo příznivá! Léčí se podáváním dávidel, absorpčního uhlí a tříslovin (tanin, odvar z dubové kůry, silný černý čaj), nezbytné je okamžitě přivolat lékařskou pomoc. Smrtelnou dávkou pro člověka mohou být pouhé dva snědené listy náprstníku - nutno však dodat, že pro jejich odporně hořkou chuť je velmi obtížné je pozřít.

Vraní oko čtyřlistéObrazek

V celé rostlině, nejvíce však v oddenku a v bobulích, jsou přítomny jedovaté saponiny paristyfnin a paridin, jenž se štěpí v glukózu a paridol. Dále je přítomen asparagin, kyselina citrónová, v semenech tuk, v bobulích červené barvivo. Droga způsobuje podráždění žaludku a střev, občas se uvádí i účinky na srdce, jež však nejsou prokázané. Přestože je vraní oko silně jedovaté, otravy jím jsou vzácné a nekončívají smrtí, neboť účinné látky se jen obtížně vstřebávají. Nejčastěji se otravy objevují u dětí, které mohou zaměnit bobule vraního oka za jiné jedlé plody. Otrava se projevuje zvracením, průjmem, bolestmi hlavy, slabostí, zúžením zorniček. Léčí se výplachem žaludku a podáním absorpčního uhlí. Zvířata obvykle rostlinu pro nepříjemný zápach i chuť odmítají.

Ocún [ocún jesenní] Ocún (Colchicum autumnale)

kvete na podzim, lodyha s listy a plody vynikají teprv příštím jarem. Květy růžové jsou značně veliké. Roste na lukách, jest však jedovatý, pročež dobytek se ho nedotkne. Kořen jest cibule, jež obsahuje hořkou látku; cibule a semeno v dávce větší usmrcují; v menší pak sílí kůži a střeva; žene na moč; užívá se též proti tasemnici, příjici. Nejvíce se užívá tinktura. Semeno se utluče a močí v teple v líhu; po několika dnech se to slije. Dává se k zmírnění prudkých bolestí, při prudké dně, vodnatelnosti, při chorobě ledvin. Kořen lisuje se také a šťáva smíchá se s lihem, což užívá se po 10—20 kapkách večer a ráno. Proti vodnatelnosti jest dobrý med ocúnový; proti dně víno ocúnové, upravené z kořene krájeného, jenž se nechá 7 dní ve víně (malaga) močiti. Ve zvěroléčitelství hodí se ocún proti vodnatosti, hostci, zánětům prudkým a zvláště očním. Kořene aneb semene dává se koním a skotu 4—8 gr., ovcím a prasatům 0,06 až 1,25, psům v lektvaři neb odvaru, tento se 60—100 částěmi vody, samoten nebo ve smíšenině sanytru, vinního kamene, bezu, lékořice a j. Také tinktura se užívá. [dr. V. K.: Český herbář, nakladatelství Alois Hynek, Praha, 1899 , str. 159-160]

Ocún jesenní je vytrvalá prudce jedovatá podzimní bylina z čeledi ocúnovitých. Vyskytuje se v jižní, západní i střední Evropě. S velkou oblibou je pěstována jako okrasná rostlina i mimo oblast jejího rozšíření.

Rozpuk jízlivý

K otravě dochází nejčastěji záměnou nasládle chutnajícího oddenku za kořen petržele, nebo použití listí rozpuku místo listí petržele, celeru nebo pastyňáku. Oběťmi jsou nejčastěji děti. Smrtelnou dávkou jsou již 2 gramy kořene (oddenku). Hlavní jedovatou látkou je cikulotoxin, vyvolávající křeče a působící na CNS. Otrava nastupuje velice rychle, často se první příznaky objeví již po několika minutách. Objevují se pálivá bolest v ústech a hrdle a zvracení, následně křeče a srdeční a dýchací obtíže a smrt. V případě otravy je nutný okamžitý převoz do nemocnice. U silnějších otrav je prognóza špatná i při maximální lékařské pomoci.

Hlaváček jarní Obrazek

Obsahuje srdeční glykosidy adonidosin, adonivernosid, cymarin a adonitoxin, nejvíce ve stonku a v listech. Dále je přítomen alkohol adonit, kyselina akonitová, cholin, pryskyřice, tuk, fytosterin. V květech je dále přítomen flavonový glykosid, v kořenu kumarinový derivát vernadin. Toxicky působí glykosidy, z nichž ve vodě rozpustný adonidosin má účinky na srdce, které však netrvají dlouho, a adonivernosid, jenž je ve vodě jen málo rozpustný, na srdce účinkuje jen slabě. Otrava se projevuje zvracením, bolestmi žaludku, průjmem. Smrt může nastat ochrnutím dýchacího ústrojí (byla zaznamenána u dítěte). U postiženého je třeba vyvolat zvracení (není-li spontánní), podat mu aktivní uhlí a přivolat lékařskou pomoc.